Obec Pátek




AKTUALITY:
TJ Pátek - poslední zápas
TJ Pátek Vás srdečně zve na poslední mistrovské utkání krajské fotbalové soutěže TJ Pátek : FK Slovan Lysá nad Labem,...
Noc kostelů v Pátku
Dovolujeme si Vás srdečně pozvat do kostela svatého Vavřince v Pátku na "Noc kostelů", která se bude konat v pátek 9. června 2017. Bohatý program bude...
Divadelní představení pro děti v hostinci Na návsi
Hostinský pan Josef Jansta Vás srdečně zve na divadelní představení "Červená Karkulka", které se uskuteční v hostinci Na návsi v sobotu...
Dětský den v Pátku
Obec Pátek ve spolupráci s místními spolky a organizacemi pořádá v neděli 4. června 2017 "Dětský...
HRANÁ NA HŘIŠTI
Hospůdka Na hřišti oznamuje, že pro vás připravila na 3.června 2017 společenskou akci HRANÁ NA HŘIŠTI, na kterou vás...
Svoz nebezpečného odpadu
Svoz nebezpečného odpadu proběhne v naší obci dne 20.5.2017 v době od 12:40 do 12:55 hodin. Vozidlo odvážející nebezpečný odpad bude stát...

všechny aktuality
Obec Pátek

Historie

Jméno obce  a názvosloví

Samotné slovo „ Pátek “ je slovo běžné, zvučné, ryze české, avšak  jako název obce je nejasné, nesrozumitelné. Historik a archeolog Jan Hellich se domnívá, že jméno Pátek  je původu osobního. Traduje se historka, že původní vesnice Pátek byla založena pěti usedlíky, kteří tu postavili pět selských živností. Okolní lid nazýval tuto obec „ U pěti “, jednotlivec mohl být pátý, také snad pátecký, cizinec byl u Páteckých, přišel k Páteckým. Jméno Pátek je možno vysvětlit ještě jiným způsobem. Kdysi tu bylo založeno několik vesniček a naše byla poslední - pátá. A byl-li pátý den v týdnu pátek, proč by také pátá vesnice nemohla být Pátek?

Jména zdejších polních a ostatních míst již nejsou obestřena rouškou tajemství, připomínají rybničnou, bažinatou polohu. Vzpomeňme namátkou Blata, Olšiny, Za brůdkem, U brůdku. Názvy Pastviště, Na pastvišti připomínají staré pastevectví. Podle jakosti pozemků nebo podle jejich rozlohy byla pole zvána Žebrák, Lány, Skalka, Kratinky, Kopeček. Kde v širém poli vyrostl strom, jsou pozemky  U hrušky, U topolu. Konečně je tu řada jmen všude běžných: Za humny, Za stodolou, U mlýna, U lánské struhy.

 Z historie Pátku

 Blatecká dolina rozprostírající se na nepropustném podkladě z jílu a opuky, hromadila od pravěku vody z blízkých výšin. Povstal tím nepřehledný rozsáhlý močál s přebujnou vegetací, který hostil vedle četných ryb i ptactvo a mnoho zvířectva z přilehlých lesů. Kolem tohoto přirozeného močálovitého jezera se záhy usídlili lovci, jejichž sídla se stala základem okolních obcí.

V katastru obce Pátku byla objevena řada prehistorických nálezů, které sahají do hluboké minulosti před naším letopočtem. Roku 1895 byla na poli J. Nováka poblíž opukového lomu vykopána bronzová sekera. V roce 1909 byly na poli rolníka V. Novotného „Na žebráku“ objeveny kostrové hroby skrčenců s bohatým obsahem milodarů, především nádob, zlatých svitků, pazourků, náramků, zlatých prstenů a náušnic. Všech hrobů bylo celkem 12. Svým obsahem se hlásí do ranné doby bronzové tzv. doby předunětické, t.j. do 2. tisíciletí před Kristem.

O starší minulosti obce Pátek neexistují žádné zprávy. Na historické dějiště Pátek vstupuje až v polovině 14. století. Z archeologických nálezů však víme, že osada sestávala již v mladší době libické, teda v 10. a 11. století. Původní stará osada se však nekryje s místem obce nynější. Svého času byly východně od kostela podél příkopu směrem ke koutecké silnici vykopány popelovité sídelní jámy s kostmi domácích zvířat a střepy kuchyňských nádob. Tyto stopy prvotního osídlení svědčí o tom, že původní osada vznikla a rozkládala se tam, kde je také postaven kostel sv. Vavřince a teprve později byla přemístěna na místo nynější. Jan Hellich se na základě svého průzkumu domnívá, že osada Pátek byla dvouřadou vesnicí a stála kolmo na ose vesnice dnešní. Za hlavní důvod vedoucí k přemístění osady lze považovat tu skutečnost, že z jezera Blato vystupovala voda, která podmáčela domy i přilehlá hospodářská stavení.

Pro svou bezprostřední blízkost k Poděbradům Pátek od pradávna příslušel Poděbradskému panství. Roku 1345, když král Karel IV. postupoval hrad Poděbradský Hynkovi z Lichtenburka v ušlechtilé manství, byla obec Pátek jmenována mezi vesnicemi, spojenými s tímto panstvím. Po Hynkově smrti se stala dědičkou Poděbrad jeho nejmladší dcera Eliška, která se provdala za moravského šlechtice Bočka z Kunštátu. Poděbrady a přilehlé obce byly majetkem tohoto rodu celých 150 let.

Roku 1402 kdy král Václav IV. zajat a vězněn svým bratrem Zikmundem ve Vídni, zůstal tehdejší pán Poděbrad (syn Bočka a Elišky) Boček zvaný Starý, věrný svému panovníku, za což měl být ztrestán. Zikmund přitáhl do Čech s uherským vojskem, které čítalo 20 000 vojáků a obsadil okolí Kutné Hory.

V té době uherská soldateska zpustošila a vypálila celé Poděbradsko, takže některé osady zanikly.

Po velké porážce Zikmunda u Vyšehradu roku 1420 se Zikmund vracel ke Kutné Hoře s úmyslem potrestat Viktorina Bočka z Poděbrad (otce krále Jiřího z Poděbrad) za pomoc Pražanům. Ve dnech 5. a 6. listopadu roku 1420 byly zničeny nejen statky Viktorina Bočka, ale i statky jeho bratra Hynka a strýce Jana Pušky.

Snad pátečtí lidé byli této zkáze nějakým způsobem ušetřeni alespoň na životech. Svědčí o tom touha žít dále, vystavět si opět střechy nad hlavami. A tak byl Pátek obnoven.

Na počátku 15. století se Pátek na základě smlouvy stal součástí chotětického manství. Pravděpodobně se jednalo především o ty usedlosti, které ležely v katastru choťátském (nyní choťánském). Manství byla vyhrazena k obraně zámku. Roku 1486 došlo k rozdělení Chotětic na dvě části, jedna patřila pánu z Chotětic, druhá Poděbradům. Později však i první část byla koupena k Poděbradům.

Hlavím zdrojem obživy lidí z Pátku a přilehlého okolí bylo polní hospodářství. Převládalo pěstování obilovin, chov dobytka a pastevectví. Pro pastevectví se využívala málo úrodná půda a lada.

V Pátku se lidé též věnovali včelařství a rybníkářství.

Obecná škola v Pátku

Na konci 18. století byla v obci zřízena obecní škola. Patronátním úřadem pro tuto školu byl obecní úřad v Pátku. Náboženské vyučování obstarával kaplan z Poděbrad. Již roku 1805, za vlády císaře Františka I., dolehla na školu těžká státní reakce. Vyučovací řečí se stala němčina a také byla snížena míra vyučování. Ovšem tato malá škola nevyhovovala potřebám učitele ani žáků. V lednu roku 1841 navštívil Pátek baron Sina, po prohlídce školy nařídil výstavbu školy nové. Ještě téhož roku byla nová škola postavena, avšak učilo se v ní jen krátce, neboť materiál, který byl na stavbu školy použit, nebyl příliš kvalitní. Zhruba po 20 letech se v této škole zřítil strop, proto bylo nezbytné provoz školy zastavit a začít s rozsáhlými opravami. Vše bylo dokončeno v srpnu roku 1894 a ve škole bylo opět zahájeno vyučování.

1.světová válka

Zavraždění následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky kněžny Hohenburgové v Sarajevě při provokativní vojenské slavnosti dne 28. 6. 1914 dalo záminku vypovědění války Srbsku a toto pak zavinilo vzplanutí 1. světové války.

Podle statistiky vojínů z 1. světové války bylo z celkového počtu 605 páteckých mužů povoláno do zbraně 95. Do zajetí se jich dostalo 19, legionářů bylo 13. Padlých a nezvěstných bylo 18. mužů.

Útrapy, jakých vojíni prožívali, byly veliké, někdy neuvěřitelné. Vojáci naříkali na hlad, nečistotu a z ní plynoucí zavšivení. Obyvatelé Pátku, pátecká škola i obecní úřad se všemožně snažili ulehčit krutý úděl vojínů různými zásilkami a dary. Školní mládež posílala vojínům upletené punčochy, kukly, nákolenice, …

Na památku padlých vojínů stojí na pátecké návsi pomník z pískovce. Znázorňuje dívku, které na klíně leží mrtvý vojín. Na čelní straně pomníku je vytesán nápis „Vám, kteří jste nám krví svojí vykoupili svobodu, ztrativše mladé životy z vůle tyranů, věnují vděční spoluobčané.“

Za 2. světové války v roce 1940 byl pomník z nařízení okupačních úřadů rozebrán a uschován v hasičském skladišti. Důvodem tohoto opatření byla frygická čapka (znak francouzské republiky), kterou má dívka na pomníku na hlavě. Po válce byl pomník znovu postaven a slavnostně předán veřejnosti.